Je cheatování na CS:GO majorech jen konspirační teorie?

Tento článek byl napsán v době CS:GO. Od roku 2023 byla hra nahrazena Counter-Strike 2.

Je opravdu málo věcí, které vám vynesou doživotní zákaz. Můžete dopovat ve skoro libovolném sportu a po čase si stejně znovu zahrajete za peníze. Můžete řídit auto namol, dokonce u toho někoho zabít, a přesto se jednou za volant vrátíte. Ale opovažte se zapnout cheaty na veřejném serveru v CS:GO. Valve vás ocejchuje tak, že ze hry už nikdy neuvidíte ani cent — a seriózní hráči se vám budou vyhýbat jako čert kříži.

Steam sbírá o uživatelích každou čárku a disponuje systémy, které dokáží rozpoznat i neoprávněné bany. Valve bohužel žádné podrobné informace neposkytuje a všem nezbývá než věřit, že mají své doživotní tresty dostatečně zdůvodněny. Chyby se sice stávají a případy odebrání VAC banů nejsou nic nového, jde však o pár účtů z milionů. Obecně platí: pokud ban nezmizí do 24 hodin, je permanentní.

Cheatování na profesionální scéně — reálná hrozba, nebo mýtus?

Srovnávat cheatování na nejvyšší úrovni s dopingem ve sportu je docela přesné. Hráči na majorech by z pochopitelných důvodů nemohli používat žádné game-breaking cheaty — maximálně drobné vylepšováky poskytující výhodu v řádu několika procent. Stejně jako si maratonec před závodem nemůže dát stimulanty, tak si hráč nemůže dovolit wallhack nebo aimbot před milionem diváků.

Pokud se někdo dostal až na major, strávil hraním tisíce hodin a bez ohledu na cokoli dalšího půjde o jednoho z nejlepších hráčů na světě. CS:GO má prostě příliš mnoho aspektů, které musí člověk ovládnout, a žádné cheaty mu v těch nejdůležitějších momentech se vším nepomůžou.

Paranoia kolem cheatujících profi hráčů tu existuje dlouho. Zhruba do roku 2014, než začaly probíhat alespoň nějaké kontroly a bezpečnostní opatření, bylo podvádění skutečně snadné — zejména na BYOC turnajích („přines si vlastní počítač“). Cheatovat přímo vedle soupeřů za peníze však vyžaduje dost odvahy, takže hráči bývali extrémně opatrní a na vše se většinou přicházelo až zpětně. I zpětné dokazování z dema je velmi těžké, pokud cheater není úplný nováček.

BAN ≠ VAC ban: jak fungují postihy na scéně

Valve na profesionální scéně operuje teprve od roku 2013, ale za tu dobu toho změnilo dost. Penalizace za cheatování byla zvednuta na doživotí bez možnosti odvolání. Největší platformy jako ESL, ESEA nebo CEVO udělují za první přestupek zákaz v rozmezí 2–5 let podle okolností, přičemž největší roli hraje věk hráče.

Nejrůznější třetí strany v minulosti usvědčily z cheatování i světoznámé hráče. JW cheatoval v roce 2012 proti Golden5 — jeden z vzácných případů, kdy hráči veřejně obvinili svého oponenta, přestože vše vyšumělo do prázdna. s1mple měl ban na ESL turnaje v letech 2014–2016, kvůli čemuž mu uteklo několik majorů. Nikdo tehdy příliš neřešil, že byl kdysi cheater — spíš ho litovali, protože už tehdy bylo jasné, že z něj bude superstar. Dvojí metr u usvědčených hráčů je tedy dost patrný.

Případ KQLY

Nenajdete slavnějšího cheatera než KQLY. Díky svému highlightu proti Virtus.pro na ESL One se stal doslova legendou — přestože nikdo nikdy nedokázal, že by cheatoval během majoru nebo jakéhokoli jiného oficiálního zápasu. Pravda vyšla najevo, když byl tým Titan na bootcampu ve své bruselské vile a tvrdě se připravoval na DreamHack Winter 2014. Celému týmu byla okamžitě zrušena účast na turnaji, i když se od KQLY všichni ihned distancovali.

KQLY se přiznal, že cheaty mu zaslal tajemný hacker s přezdívkou supex0 s tím, že jeho software používá hodně profesionálů. Ze zvědavosti je prý vyzkoušel na pár matchmakingových her. „Moje zvědavost zabila moji 12letou kariéru,“ napsal později na Facebooku. Okolnosti jeho cheatování nejsou dodnes zcela jasné a neexistuje jediný důkaz, že by si KQLY podváděním vydělal jediný cent.

Jeho bývalý spoluhráč fxy0 však prohlásil, že si je na 100 % jistý, že KQLY cheatoval už od března 2013. Jenže i fxy0 má od Valve permanentní ban — tentokrát za match fixing. Navíc s KQLY hrál jen jeden bezvýznamný turnaj. Přicházejí tak logické otázky: proč to nikomu neřekl dřív? Nevšimli si ničeho ani ostatní spoluhráči? Opravdu by hráči jako kennyS nebo apEX riskovali kariéru, kdyby o tom věděli?

Případ emilio

U emilia spadla klec jen o pár týdnů dříve než u KQLY a situace byla o něco pikantnější — ban ho zastihl přímo během oficiálního online turnaje, což byla čistá náhoda, protože VAC je automatický systém. Emilio navíc není žádný jednorázový případ: jeho spoluhráč Maxaki ho veřejně obvinil z používání wallhacku během Copenhagen Games 2012. Emilio obvinění explicitně nepopřel a ve svém prohlášení se všem spíš vysmál.

Z více stran se začalo objevovat, že emilio cheatoval i během oficiálních zápasů — měl například cheatovat ve stejném zápase proti polskému týmu jako JW. Oba hráči mohli být rádi, že si hraním nikdy nevydělali seriózní peníze. Kdyby takový hráč vyhrál například turnaj ze série ESL One nebo IEM, těžko si lze představit jiné východisko než, že by ESL po banu požadovala vrácení prize money — a u většiny soudů by vyhrála.

Případ flusha

Když se na internetu začaly objevovat první klipy s názvem „aimlock“, spustilo to senzaci bez obdoby. Flusha nebyl KQLY ani emilio — byl to major šampion, který byl v roce 2014 podle HLTV druhým nejlepším hráčem na světě a do konce roku 2015 si hraním vydělal více než 200 000 amerických dolarů. Organizace Fnatic přitom patří mezi ty nejstarší a nejprestižnější na světě. Klipy navíc nepocházely z matchmakingu, ale přímo z play-off majoru.

O flushově vině byli zpočátku přesvědčeni skoro všichni — patřil k nim například shox. Postupem času se však internet začal aimlocky doslova hemžit: podezřelý klip měl skoro každý hráč, včetně samotného shoxe. Pokud by se tento jev objevoval jen u pár vybraných hráčů, bylo by to přesvědčivé. Problém je, že v letech 2014–2016 měl svůj podezřelý klip skutečně každý. A to je největší kámen úrazu — uvěřit, že všichni světoví hráči jsou cheateři, je nesmysl, který by byl z dlouhodobého hlediska absolutně neudržitelný.

Kde je hranice mezi konspirací a reálnou hrozbou?

Existuje skupina hráčů přesvědčená, že profi hráči cheatují na turnajích běžně a všichni o tom zarytě mlčí. Jejich argumenty, rekonstrukce a analýzy mají ale jeden zásadní problém: tito autoři jsou často sami největší cheateři, hystericky přesvědčení o své pravdě. Ve svých kompilacích míchají skutečně podezřelé situace s naprosto běžnými herními momenty a vidí cheaty za každým trhnutím myší — zřejmě z vlastní zkušenosti. Nemají evidentně tušení, jak dobrý hráč v této hře může být.

K žádným dalším banům u velkých hráčů navíc nedošlo a KQLY nejspíš navždy zůstane symbolem nejúspěšnějšího cheatera všech dob. Flusha by musel platit výbornému hackerovi za individuální cheaty, které dodnes Valve nepřidalo na svůj blacklist — a věřit, že ho tento anonymní člověk pohybující se na hraně zákona nikdy nevydá. Navíc by měl mít nulovou motivaci: první major vyhrál už v roce 2013 a žádný aimlock k tomu nepotřeboval. 16-ticková dema z té doby jsou navíc příšerně nekvalitní a stavět na nich jakékoli soudy je nesmysl.

Pravda je složitá a málokdy patří jen jedné straně. Nevěřím, že všichni hráči jsou takoví beránci, jak se prezentují. Zároveň nevěřím na globální spiknutí — tato teorie má příliš mnoho základních logických trhlin. Jediné, co máme, je hora podezřelých klipů v mizerné kvalitě, které nedokazují vůbec nic. Největší motivační problém cheatování na vrcholu je prostě ten, že chápu, když si někdo procheatuje cestu nahoru — ale že by někdo na samotném vrcholu začal cheatovat takto očividně, mi rozum příliš nebere. Třeba se jednou ukáže, že jsme zhruba dva roky měli skutečně co do činění s cheatovací epidemií. Ale spíš bych se vsadil, že se k tomu už nikdy nic nedozvíme a téma zůstane navždy tabu.